MS Ivrea 2008 - na vlastní kůži:-)

Tak jsme tedy vyrazili do slunné Itálie za krásnou vodou a pěknými děvčaty. Já(Radeček F.),Peťan Baroň, Aleš Kristek a Lukáš Macíček. Aleš s Lukášem si účast na juniorské Evropě vyjeli sotva minulý týden, tak jeli jako bažanti. Společně s námi jel i můj otec, náš šéftrenér Radek Fusek, coby řidič a trenér repre.Cesta do Valtelliny byla dlouhá. Jakmile jsme dojeli na místo, tak se i chtělo skoro brečet. Když jsme sem jeli minule, bylo tak málo vody, že jsme museli jet domů, protože se nedalo jezdit. A teď? Teď tady proudilo nějakých 120kubíků (norma ccm60-70), takže nás na vodu ani nepustili a po pár trénincích na dobře známém voleji jsme valili zase zpátky.

Nejdřív jsme zajeli do Mezzany, ale ani tady to nevypadalo přívětivě, tak jsme jeli dál. Kluci pak valili se zbytkem repre do Rakouského Meyerhoffenu a nás vysadili ve Vipitenu, kde si nás měli nabrat senioři a odvézt nás do Ivrei na mistrovství světa. Já se tak těšil do Meyerhoffenu a místo toho jsme zůstali trčet někde ve Vipitenu!!!Docela mě to štvalo. Přenocování bylo taky luxusní. Vyhodili nás tam někdy před půlnocí, tak jsme si ještě společně s Klatovákama a Ondrou Rolencem(taky účast na MS) ustlali pod takovou dřevěnou deskou, obložili ji kolem dokola loděma a vystlali vakama od lodí. Namačkaní jsme si to tam zaprděli a jak se nám spalo:-)!!!

Ráno v sedm nás nabrali senioři a jeli jsme dalších sedm hodin do Ivrei. První pohled na vodu na kanále stačil, abych pochopil,proč se sem všichni báli jet. Docela síla! Záplavy byly po celé Itálii a i tady tekla voda přes vedlejší jez a půl kanálu bylo zatopeného.Potěšilo mě ujištění, že na tuhle vodu nepudem a místo toho jsme se jeli ubytovat - první noc jsme projeli v takovém hrozném úchylném baráku, že druhou noc jsme sháněli jiné ubytování.

Trénink na jezeře nám nabídl možnost seznámit se s temperamentem místních rybářů. A že Italové jsou horkokrevní až hrůza můžu jen potvrdit. Za jeden trénink jsme potrhali víc vlasců než za celou kariéru:-)

Světová rada nakonec rozhodla že dlouhý sjezd se nepojede přes kanál, za což jsem jí byl docela vděčný. Závod bych zařadil mezi nejtěžší, které jsem kdy jel. Rovných dvacet minut na rovné vodě bylo utrpením. Jediná světlá stránka byla ta, že kluky z Klatov jsme porazili podruhé v této sezóně a to o pouhých 0,8s. Což je tak neskutečně malý rozdíl, že se mi až chtělo brečet. Nakonec z toho tedy bylo 20.místo, což v konkurenci nabušených borců z celého světa není zas tak špatné.

Páteční hlídka s Lisoněm a Hrabětem byla šílená. Jízda na vlně se nám nedařila a skončili jsme pátí. Bylo to fakt šílené. Pak už jsme mohli až do neděle fandit ostatním. Tedy Robert (šéftrenér reprezentace) nás ale i tak pokaždé vyhnal nahoru na jez, abychom potrénovali.

A když jsme se konečně v pondělí ráno dostali domů a čekala mě místo výpečků doma pizza, myslel jsem, že se zastřelím...

Autor: Radeczek