Vzpomínka na „první“ Třeštík 2003 - kapitola první

Nacpat se do auta byl značný problém i pro kanoisty (jako obvykle).

Lyže utvořily zátaras a znemožnily tím vstup do vozu (do zadních řad). Já jsem se obratným pohybem dostal na své sedadlo. Roman se méně obratným, ale přece jen jo, dostal na sedačku naproti. Peťa David měl značný nedostatek tvůrčího myšlení. Svým pokusem dostat se na místo vytvořil docela zábavnou grotesku. Po spoustě potu (jeho) se musel smířit se spoustou smíchu (našeho), poté prohlásil "Proč já vůl nevlez dovnitř tím oknem" (toto slovo Peťovi uklouzlo, neboť všichni víme, že je to hodný a slušný chlapec) no a tím nás všechny dohnal k slzám. Nakonec se podařilo nacpat se do vozu, i když cesta byla hrozná.

Třeštík!  Mokrý sníh!  Roman v chatce!!! Jako obyčejně jsme si s Romanem ustlali vedle sebe, což se nakonec ukázalo jako chyba (pro mě), protože chrápal; druhou noc nechrápal, ale zpíval ze spaní no a třetí noc mi funěl do ucha. Po rozdělení míst jsme se začali  vybalovat, naposledy jsme si prohodili postele a začali s povlékáním peřin - jé jaká to byla sranda!

Večer se jelo na sjezdovku.

(pokračování zítra)