(pokračování ze včerejška)
Po hlubokých bojích ducha totiž všichni konečně dorazili na parkoviště před chatou, kde se konala. Rozcvička byla namáhavá a když dvacet bláznů poskakuje ráno na asfaltu, byl jsem rád, že nás pozorovali pouze tři muži. Jednomu z nich vypadla z úst cigareta, když nás spatřil (mezi námi - ani se mu nedivím...).
Běžky jsou nástroj tak úžasný a záludný, že většina (tedy všichni) z nás mladých (tedy děcek ), byla na sněhu půl hodiny před startem naší túry. Snažil jsem se poradit některým "začátečníkům", ale ti měli vlastní techniky jízdy. A když Roman zakřičel, že to nejde a zahučel do sněhu, Bačík řekl, že už ví jak na to. (Což nebyla pravda a všichni kdo ho znáte si ho dokážete představit, jak křičí za jízdy a zoufale mává rukama.). Vzdal jsem své pokusy a přešel do akce. Rozjel jsem se z kopečku a tak mistrnou jízdu jsem sám nečekal. Člověk by nevěřil, ale když jsem se vrátil nahoru, zjistil jsem, že se nikdo nedíval. S povzdechem jsem je poprosil, aby se dívali a zkusil to znovu (co bylo během té jízdy je zanedbatelné...J). Poté, co jsem se celý od sněhu ze závěje vyšlapal nahoru a snažil se vypadat, že se jako nic nestalo, Tomáš prohlásil "to umím taky".
A tak jsem si radši sedl a čekal, co bude dál.
(pokračování zítra)