Kanoevalmez | Vzpomínka na „první“ Třeštík 2003 - kapitola sedmá

pokračování

Na večer byla domluvená akce nahoře v restauraci.

Když se pomalu blížil čas, kdy bychom měli vyrazit, Peťa David zavelel a všichni mu řekli, ať jde do háje, že je ještě čas. Řekl jsem klukům, ať si pohnou, jinak to nestihnou a všichni přestali se svou dosavadní činností a začali se oblékat. Peťa zíral s otevřenou pusou, jak je to možné. No a já mu řekl, že nemá dostatečně velký respekt.Vyšli jsme a šli po sjezdovce nahoru. Sníh se bořil pod nohama a já řekl, že takhle to nepůjde. Tomáš prohlásil : "Vezmeme to jinama." Já mu řekl: "Myslíš po vleku?"

"Jo přesně tohle myslím!!!" A tak jsme se vydali po sjezdovce nahoru. Ono se to nakonec ukázalo jako ne zrovna nejlepší nápad. Ona totiž ta stopa byla uhlazená a klouzalo to. Ze začátku to ještě jakž takž šlo, ale potom to začalo být místy až kritické. "Vidět nás vlekař, tak nás zabije !!!" A klouzali jsme se do kopce, jak jen to šlo.

Když se nám podařilo dostat se nahoru, šli jsme do restaurace na večeři. Byla to ta nejlepší večeře za celé soustředění. Peťa David měl pořád nějaké řeči o tom, že je to pěkná servírka a pořád po nás chtěl, abychom si něco objednali, aby se zastavila u našeho stolu. Po večeři se šlo do salonku a tam se mělo konat vyhlášení celého soustředění. Sešli jsme do salonku, který byl dole v podzemí a po těžkém sestupu se nám podařilo dostat se do sklepení této budovy. Uvnitř byl bar a stoly se židlemi. Vzadu byla plocha odklizená a tvořila tím menší taneční parket. Asi po čtvrt hodině oxidování po místnosti se nám podařilo spustit laserový efekt a tím jsme se bavili dalších pět minut, potom někdo řekl, že je to blbost a tak jsme si šli sednout. Konečně přišli starší a začalo se něco dít. Někteří si šli sednout a jiní začali špekulovat nad tím laserem. Jako duch jsem se připlížil k spínači a zastrčil ho do zásuvky. Snad to bylo řízením osudu, ale zrovna téže chvíli přiblížil Luboš svou ruku k laseru. Světlo začalo kmitat po tvářích trojice a ti zůstali stát oněměni úžasem. Vytáhl jsem zástrčku a světlo zmizelo. Po zhasnutí paprsku zmizel úžas z tváří přítomných. Luboš přitáhl ruku k laseru a já ho znovu zapnul. Znovu se objevil úžas na tvářích a já je z toho opojení znovu vytrhl vypnutím obrazců poskakujících po zemi. Podařilo se mi docílit toho, že někteří uvěřili teorii, která značila, že laser je na fotobuňku. Potom zase někdo prohlásil, že je to blbost (tentokrát z řad starších) a tak si šli sednout... No a já měl po ptákách! Konečně přišla řada na vyhlášení (poté co se předseda uráčil přijít). Po spoustě dalších přerušení, když někdo přicházel a odcházel, se podařilo uklidnit všechny přítomné. "Všechny vás tady vítám." Prohlásil předseda a pokračoval. "Všem bych vám chtěl poděkovat! Ušetřím vás řečí o podařeném soustředění a dalších věcech. Docházka byla jakž takž povedená." Při těchto slovech se podíval na Bačíka a Tomáše Peroutku. "Přistoupíme teda k vyhlášení soutěží. A jako první vyhlásíme mou kulturní vložku. Tato soutěž byla rozdělená do devíti kategorií." V naší kategorii jsme se s Romanem umístili na nejvyšším místě! (Což mě ani nepřekvapilo, protože jsme byli jediní.).O celkové prvenství se dřelo několik výtvorů. Nakonec se dokázali prosadit Peťa David a Peťa z Hrachovce. Nechápal jsem, jak je možné, že nás ani nenominovali. A otočil jsem se abych se Romana zeptal, co si o tom myslí. Roman ležel na stole a hrál si se slámkou a s pitím. Chvíli jsem pozoroval, jak dělá uvnitř sklenice bublinky a došlo mi, že asi ani neví, co se právě děje. Otočil jsem se zpátky a vzpomínal na své mládí, kdy jsem si hrál s bublinkama a jak mi pokaždé vyletěly ze sklenice a udělaly na ubruse kolečko od limonády...Vtom se ozvalo stupňované á-á-á-Á !!! Otočil jsem se rychleji než blesk, i když jsem věděl co uvidím. No a viděl jsem to, co jsem si myslel, že uvidím. Roman zastříkaný od sodovky, flaška poloprázdná a  na ubrusu kolečko. Všichni hleděli na Romana a ten, když si uvědomil pohledy ostatních, prohlásil: "To samo!!!!"  A všichni se začali tak řehtat, že Roman se začal smát taky. Posunul ubrus kousek doprava a dál cucal slámku.

Když se většina lidí uklidnila, předseda pokračoval. "Ještě jednou děkuji, že jste měli pozitivní přístup k celému soustředění a tímto teď vyhlásím soutěž ve vodním slalomu." "Třetí se jako obvykle opět umístili Seremek-Fusek !!! Předali nám fidorky a poblahopřáli.

Další jména vynecháme, jelikož to píšu já, tak si to můžu dovolitJ.

(Pokračujeme zase zítra)