O Francii "live"

... Jelikož jsem oblek již "shodil" a hned na to mne zachvátila choroba, mohu vám z prostředí svých modrých povlaků popsat ty slíbené dojmy. Cesta na Marathon nám trvala rovných dvacet hodin, což i pro mě, jako pro "zkušeného" cestovatele je docela štreka. Nicméně v pátek jsme přijeli, šli se trochu projet na vodu a v sobotu ráno se jel závod. Na start jsme přijeli trochu pozdě a tak jsme museli startovat mezi posledníma. Výstřel z pistole a pohyb té obrovské masy závodníků je vskutku impozantní a neskutečný zážitek. Chytla nás vlna a snaživše se vyhnout kolizi jsme se nechali unášet ostatními. Postupně jsme se nějakým zázrakem -a mě neznámým způsobem -propracovali dopředu a postupně jsme předjeli spoustu deblových posádek, mezi nimi i Klatováky (1.repre junior.debl) Potom jsme si vždy vybrali nějaký debl a zavěsili se mu na vlnu. Tímhle způsobem jsme se dál propracovávali dopředu, až jsme dohnali Juniory z Francie. Chytli jsem se jich a drželi se jich asi hodinu. Kluci se nás pokoušeli několikrát setřást,ale my se drželi zuby nehty... maraton má 35 kilometrů a ve chvíli,kdy člověk v jede do kaňonu, tak už musí dojet do cíle, protože jinak než po vodě se z tama dostat nedá. Ve chvíli kdy se kaňon otevře zbývá asi ještě 20-25minut do cíle. Bohužel je to rovný olej, kde jsem si několikrát myslel, že umřu. náš výsledný čas byl nakonec 2h 29min. Na první debl jsme ztratili asi 15 minut, což mě ovšem absolutně netrápilo. Byli jsme první juniorským deblem, na druhé Francouze jsme měli asi minutu a půl a na třetí Klatováky jsme měli něco kolem tří minut.
Maratón na Ardechi byl pro mě jedním z nejtěžších závodů, ale myslím, že také jedním z nejúspěšnějších. Ovšem naše vítězství bylo plně vyplaceno množstvím puchýřů, které jsem během něj získal...